Zásluhou zakladatele Hudebního oddělení NK ČR, skladatele a filologa Ladislava Vycpálka (1882–1969), soukromého žáka Vítězslava Nováka, byla před sto lety, v roce 1923, založena zdejší sbírka notových rukopisů a sbírka korespondence. Během svého působení v čele oddělení získal L. Vycpálek celkem osm rukopisů Novákových skladeb – první hned v roce 1923. V průběhu následujících let přibylo do sbírky ještě šest dalších. Dnes jsou v ní, v celkovém počtu čtrnácti rukopisů, zastoupeny skladby z celého Novákova tvůrčího období od rané písně Velebná noc, op. 4 č. 7, z roku 1893 až po Svatováclavský triptych, op. 70, z roku 1941.
Z nejvýznamnějších děl skladatele to jsou např. Sonata eroica, op. 24 pro klavír, z roku 1900, symfonická báseň Toman a lesní panna, op. 40, z roku 1906 nebo orchestrální ouvertura Lady Godiva, op. 41, komponovaná roku 1907. Z komorní tvorby raná verze Klavírního kvintetu a moll, op. 12, z roku 1897 nebo vrcholný Smyčcový kvartet č. 3, G dur, op. 66 z roku 1938.
Autografní čistopis ouvertury Lady Godiva, op. 41, strana 1
Nejcennější Novákův autograf uložený v Národní knihovně ČR – jediný známý dochovaný finální autograf Novákova opusu 41, který s velkou pravděpodobností používali dirigenti Ludvík V. Čelanský a Karel Kovařovic při nastudování a prvních uvedeních v letech 1907 a 1910. Partitura pochází pravděpodobně z podzimu roku 1907.
Pramenná heuristika a průzkum historického kontextu ukázaly, že některé ze zdejších rukopisů jsou jedinými dochovanými autografy konkrétních Novákových děl. Jedná se o dvě části cyklu Za soumraku, op. 13, v podobě skici a finálního autografu (sign. 59 R 119, 120), finální autograf Kytice slovenských lidových písní (sign. 59 R 4982) a o skicu Gavoty D dur (sign. 59 R 1936).
Autografní čistopis Kytice slovenských lidových písní, titulní list s dedikací
Datum v dedikaci manželům Obenbergrovým se ve skutečnosti vztahuje k Vánocům na přelomu let 1948 a 1949, neboť o Vánocích 1949 byl V. Novák již po smrti. Klavíristu a básníka Jaroslava Obenbergra (1903–1975) považoval Vítězslav Novák za jednoho z nejlepších interpretů své Sonaty Eroicy.
Autografní čistopis Kytice slovenských lidových písní, strana 1
Skladba vznikla na podnět Václava Mikoty zřejmě kolem roku 1923. Autograf sloužil jako předloha pro vydání v Hudební matici Umělecké besedy roku 1950. Obsahuje přípis o copyrightu, číslo ploten budoucí edice a lektorské značky k rozvrhu stran tisku. Ve srovnání s tištěným vydáním však obsahuje řadu drobných odchylek.
Další ze zdejších autografů doplňují známou pramennou základnu konkrétních opusů o dosud neevidovaný pramenný typ. Tuto skupinu zastupuje finální autografní partitura ouvertury Lady Godiva (sign. 59 R 108), ke které byla známa pouze skica uložená v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Dále sem patří skici Maryši, op. 18 (sign. 59 R 118) a Tomana a lesní panny, op. 40 (sign. 59 R 1938), autografní zpěvní hlas písní cyklu Erotikon, op. 46 (sign. 59 R 121) a skica Kvartetu G dur, op 66 (sign. 59 R 2085). I tyto rukopisy jsou jediným pramenem svého druhu zmíněných opusů a prameny jiného typu jsou k nim dochovány v Českém muzeu hudby.
Studium historického kontextu vedlo ke zjištění, že i další z novákovských rukopisů sbírky plnily důležitou konkrétní historickou roli. Ať již to byl autograf Svatováclavského triptychu (sign. 59 R 2051) – ten V. Novák věnoval příteli Antonínu Střížovi, nebo opisy Klavírního kvintetu a moll (sign. 59 R 1021) a Sonáty Eroicy (sign. 59 R 1031) s autografními vpisy – exempláře, které V. Novák zaslal ke skladatelské soutěži Českého komorního spolku v letech [1897?] a 1901.
Autorizovaný opis Sonaty Eroicy, op. 24, předsádka
Novákovou rukou je zapsán titul „Sonata (Des-dur) pro klavír“ a heslo soutěže Českého komorního spolku: „Samostatnost“, do níž byla skladba roku 1901 zaslána. Zápis v dolní polovině strany pochází od Ladislava Vycpálka.
Autorizovaný opis Sonaty Eroicy, op. 24, strana 1
Rukopis, velmi pečlivě a krasopisně psaný, vykazuje drobné odchylky v dynamice i notových výškách jak ve srovnání s autografem uloženým v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, č. přír. 92/97, tak s prvním tištěným vydáním z roku 1904 v nakladatelství Mojmír Urbánek. Dynamická a agogická znaménka do opisu zapsal skladatel.
Novákovy rukopisy ve sbírce jsou několikerého typu – nejedná se jen autografy finálních tvarů kompozic a opisy, jež někdy obsahují autografní vpisy, ale i o pracovní autografy obsahující autorské revize, průběžné skici a krátké náčrty.
Finální autografy, jichž se v Národní knihovně ČR nachází celkem pět, jsou zapsány s velkou pečlivostí, se zjevnou snahou o co nejlepší čitelnost zápisu. Někdy však kvůli příliš drobnému písmu splývají jednotlivé tahy, což čitelnost zhoršuje (viz např. autograf Svatováclavského triptychu, sign. 59 R 2051).
Autograf Svatováclavského triptychu pro varhany, op. 70, titulní list s dedikací
Autograf skladatel věnoval o Vánocích na přelomu let 1941 a 1942 kanovníku Antonínu Střížovi, který Nováka na kompozici tohoto opusu přivedl a následně financoval tištěné vydání. Díky průzkumu korespondence a rovněž výše prezentovaného rukopisu, sign. 59 R 4982, se podařilo zjistit, že V. Novák Vánoce označoval nadcházejícím rokem (Novákem uvedené Vánoce 1942 ve skutečnosti znamenají Vánoce na přelomu let 1941 a 1942).
Autograf Svatováclavského triptychu pro varhany, op. 70, strana 1
Autografní čistopis s dodatečnými autorskými revizemi provedenými pomocí vpisů, přelepek a razur. Notový text je psán velmi pečlivě – z většiny inkoustem, pouze obloučky, dynamika a agogika jsou zapsány převážně obyčejnou tužkou. Při revizi původního zápisu došlo k více změnám v detailech i hudebním průběhu samotném, jak se zrcadlí ve změnách počtu taktů. Dle revizí lze soudit, že rukopis vznikl dříve než autograf uložený v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, inv. č. 143/566, obsahující již jen revidovanou podobu.
Čtyři z pěti Novákových skic ve sbírce jsou zapsány většinou tužkou ve velké rychlosti bez ohledu na čitelnost. Výjimku představuje skica k ouvertuře Maryša, jež je zapsána inkoustem a velice pečlivě. Ve většině případů se jedná o průběžné skici zachycující celé dílo na systémech o dvou až čtyřech osnovách. Vymyká se pouze rukopis Kvartetu G dur, sign. 59 R 2085, jenž představuje spíše nesouvisející náčrty. Tento rukopis dokumentuje složité první stádium tvorby tohoto opusu, které Novák komentoval rovněž ve své publikované vzpomínce.
Průběžná skica orchestrální dramatické ouvertury Maryša, op. 18, strana 1
Skica je zapsána drobným úhledným písmem inkoustem na systémech o dvou osnovách. Až překvapivě koresponduje s průběhem instrumentované finální podoby skladby. Skladba vznikla v roce 1898 a byla revidována roku 1901. Poprvé zazněla na koncertě České filharmonie 28. ledna 1899.
Audioukázka
Maryša. Dramatic Overture for Orchestra, Op. 18
Provided to YouTube by Supraphon Maryša. Dramatic Overture for Orchestra, Op. 18 · Vítězslav Novák · Filharmonie Brno/Jiří Pinkas South Bohemian Suite, Maryša - Overture ℗ 1979 SUPRAPHON a.s. Released on: 2021-07-23 Auto-generated by YouTube.
Tato část výstavy poukazuje na odbornou studii jako na prostředek zpřístupnění informací o historických pramenech.
Plné znění studie o rukopisech Vítězslava Nováka