Hudební sbírka kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce a Vrbna nad Lesy

Hudební sbírka kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce a Vrbna nad Lesy představuje unikátní kolekci pramenů dokumentujících hudební tradici na Lounsku v severních Čechách v druhé polovině 18. a první polovině 19. století. Mimořádná je nejen svým úctyhodným rozsahem, ale i složením repertoáru a zejména přítomností památek dokládajících rozvinutou hudebnost v kantorských rodinách, působících na českém venkově. Sbírka je součástí fondu hudebního oddělení Národní knihovny České republiky v Praze a patří k jeho vzácným provenienčním celkům. Čítá 515 signatur rukopisných hudebnin a 21 dobových hudebních tisků, avšak vzhledem k výskytu řady konvolutů dosahuje počet skladeb ve sbírce téměř osmi stovek. V drtivé většině se jedná o opisy členů rodiny Strachotů určené k hudebnímu provozu při liturgii v panensko-týneckém chrámu sv. Jiří mezi lety 1775 až 1850.

Ve sbírce byla identifikována díla celkem 193 skladatelských osobností, od velikánů klasicismu přes významné české hudebníky k lokálním kantorům a zastoupena jsou i zcela neznámá domácí jména. Zajímavostí této sbírky je také vlastní tvůrčí vklad Josefa Cyrila Strachoty (1746–1809) z Panenského Týnce, hudebně nejaktivnějšího člena rodu. Jeho skladby ve sbírce dokumentují úroveň hudebního řemesla, zvyklosti i stereotypy a dokládají vřelou potřebu vlastního hudebního projevu.

Strachotové přišli na Lounsko pravděpodobně v druhé polovině 17. století. Doloženi jsou coby tkalci a kantoři v Kozojedech a Vinařicích, do Panenského Týnce se přesunuli začátkem 18. století. Působilo zde celkem pět generací rodu déle než půl druhého století. Část rodiny se věnovala kantorské praxi ve Vrbně nad Lesy. Dochovaná hudební kolekce je výsledkem dlouholetého sběru hudebnin, jejichž velkou část opsali v poslední čtvrtině 18. století Martin Josef Joachim (1720–1800) a jeho syn Josef Cyril, ve století následujícím pak jejich potomci z panensko-týnecké i vrbenské větve. Kromě nich se na tvorbě sbírky podílelo ještě padesát dalších opisovačů.

Sbírce dominuje chrámová (nebo také figurální) hudba, zejména mše (včetně pastorálních i zádušních), dále offertoria, hymny, sekvence, litanie, pašije a speciální skupinu repertoáru tvoří duchovní kompozice s českými texty, zejména pastorely. Mešní tvorba představuje největší část sbírky a je tvořena díly českých i cizích autorů. Mezi autory nacházíme významné osobnosti české hudební historie jako jsou František Xaver Brixi (1732–1771), Franz Joseph Öhlschlägel (1724–1788, dále jako Jan Lohelius), Václav Jan Kopřiva (1708–1789) a jeho syn Karel Blažej Kopřiva (1756–1785), Jakub Jan Ryba (1765–1815), Josef Ferdinand Norbert Seger (1716–1782), Josef Mysliveček (1737–1781), Václav Pichl (1741–1805) nebo Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813).

Patrně jedny z nejstarších hudebnin ve sbírce jsou tzv. Pozdravení. Drobné skladby nazvané shodně Salutatio de Sanctissimo Sacramento pro čtyři vokální hlasy za doprovodu varhan zhudebňují české duchovní texty. Není vyloučeno, že jde o vlastní hudební pokusy Martina Josefa Joachima Strachoty. Ukázka jednoho z nich nese text Pochválena buď nejsvětější svátost.

Spolu s tímto objemným souborem vokální hudby shromáždili Strachotové také celou řadu děl instrumentálních. Opisy komorní hudby jsou zaměřeny výhradně na smyčcové nástroje. Ty jsou uplatněny v různých sestavách a skladby jsou vždy označeny jako divertimenta. Sedmnáct duetů, osmatřicet trií a osmadvacet kvartetů pochází od autorů: Boccheriniho, Dittersdorfa, Duška, Filse, Haydna, Ivanschize, Kalouse, Kammela, Lolliho, Maschka, Myslivečka, Pichla, Vaňhala a dalších. Ne tak početná symfonická a koncertantní hudba je u Strachotů zastoupena díly více méně již zmíněných autorů. Strachotova sbírka vydala několik sborníků varhanní hudby, čerpajících především z hudebního odkazu F. X. Brixiho a J. F. N. Segera, ale také dokládajících kompoziční snahy Josefa Cyrila Strachoty.

Významnou oporou této sbírky je hudba Františka Xavera Brixiho a Jana Lohelia. Jde o nejstarší skupinu materiálu a zároveň i jakýsi základní kámen celé Strachotovy hudební pozůstalosti. Sečteme-li zdejší brixiana, dosáhneme úctyhodného počtu 66 skladeb, ať již pocházejí z pera nejslavnějšího hudebníka rodu Františka Xavera Brixiho nebo jiných členů rodiny.

Franz Josef Öhlschlägel, člen Královské kanonie premonstrátů na Strahově (řádovým jménem Joannes Lohelius), skladatel, regenschori, varhaník a stavitel varhan, je autorem mší, oratorií, kantát, offertorií, litanií, nešpor atd. Obsáhlou skupinu Loheliových skladeb tvoří latinská offertoria a duchovní árie. Za zmínku stojí zejména jeho Pašije s titulem Opera de Passione Domini nostri Jesu Christi pro čtyři vokální hlasy, smyčce a varhany, dochované v opisu Josefa Cyrila Strachoty. Toto dílo obsahuje sedm čísel sborových výstupů proložených sedmi sólovými áriemi.

Pro výzkum starší hudby na Lounsku mají svůj význam dochované opisy hudebních děl citolibských mistrů Václava Jana Kopřivy a jeho syna Karla Blažeje Kopřivy. Od prvního ze jmenovaných se ve Strachotově sbírce dochovala čtyřhlasá antifona Salve Regina, dále Loretánské Litanie, offertorium ke svaté Trojici s textem Te trinitas beata a Requiem C dur, vše v opisech Martina Josefa Joachima Strachoty z konce 18. století. Dva hudební opisy se skladbami Karla Blažeje Kopřivy nepocházejí od Strachotů, nýbrž vzešly patrně přímo ze skladatelových rodných Citolib.

Audioukázka

Fuga supra cognomen DEBEFE (Milan Šlechta, varhany). Musica Antiqua Citolibensis – Czech Masters of the 18th Century. ℗ 1967 SUPRAPHON a.s.

Audioukázka

Motetto D dur Veni Sponsa Christi pro soprán, alt, tenor, bas, koncertantní hoboj, orchestr a varhany. Symfonický orchestr hl.m. Prahy (FOK), dir. Jiří Stárek.