Většina hudebních pramenů dokumentujících hudbu v českých zemích 17. a 18. století pochází z chrámových hudebních sbírek. Chrámové skladby byly obvykle dlouhodobě užívány a u většiny z nich dnes neznáme okolnosti jejich vzniku. Smuteční moteto Josefa Brentnera je výjimečné tím, že máme představu o době vzniku, místu určení i účelu díla a můžeme také sledovat cestu dochování skladatelova rukopisu. Uvidíme tak, jak málo chybělo, abychom dnes dotyčnou skladbu vůbec neznali, nebo o ní měli jen minimum informací, jako o většině tehdejšího repertoáru. Pohnutý je ale i příběh ostatních hudebnin pocházejících původně z jezuitského kostela sv. Mikuláše na pražské Malé Straně, které se dnes dochovaly v různých institucích.
Josef Brentner: Himmelssonne, uns erquicke (Brk 85), titulní strana autografu
Titulní strana autografu smutečního moteta obsahuje informace o určení a obsazení skladby. Jde o moteto za zemřelé („pro defunctis“), poznámka „Precinente“ pak označuje, že skladba je postavena na principu střídání sólového hlasu (zde basu) a odpovědi celého souboru. Římská číslice v levém horním rohu napovídá, že jde o desátou skladbu z cyklu více kompozic (dochovaly se z něj tři, přitom nejvyšší uvedené číslo je XVI). Konečně, vpravo dole je připsáno přírůstkové číslo Národního muzea a uprostřed tužkou poznámka „Autogr.“ Ta označuje autograf a připsal ji Emil Axman, jenž v Národním muzeu pečoval o sbírku hudebnin a po roce 1945 byl krátce i jeho ředitelem. Vlevo nahoře je novodobá signatura.
Josef Brentner: Himmelssonne, uns erquicke (Brk 85), zadní strana autografu
CZ-Pnm, sign. XV D 359
Na dolním okraji zadní strany autografu jsou uvedena data, jedná se vždy o měsíc a den. Od hudebního historika Emiliána Troldy víme, že skladbu získal ještě s několika dalšími od Karla Bautzkého, varhaníka u sv. Mikuláše na Malé Straně, a že pocházela právě z tohoto kostela. Na základě její hudební podoby se lze domnívat, že byla určena pro pobožnosti některého z církevních bratrstev působících při tomto chrámu, nejpravděpodobněji pro spojené bratrstvo zemřelých a smrtelných úzkostí Kristových. A skutečně, dle dochované kroniky se toto bratrstvo pravidelně modlilo za duše svých zemřelých členů vždy v pondělí a data patří vždy stejnému dni v týdnu. Pondělí připadá na rok 1717, kdy Brentner na Malé Straně působil, skladba tak pravděpodobně byla napsána nejpozději počátkem toho roku.
Josef Brentner: Himmelssonne, uns erquicke (Brk 85), hlas Basso
CZ-Pnm, sign. XV D 359
Noty se dochovaly v podobě partů pro jednotlivé hlasy. I když je na titulní straně uvedeno označení „Partitura“, jedná se o part pro basso continuo, generální bas hraný obvykle varhanami a případně také hlubokými melodickými nástroji. Na ukázce je vidět první strana zpěvního partu Basso. Pro zpěváka jsou skladatelem označena místa, kde je hlas veden sólově (Solo) nebo s celým ansámblem (Tutti). Patrná jsou také tužkou psaná čísla taktů, která si tam později poznamenal Emilián Trolda během práce na své spartaci.
Josef Brentner: Himmelssonne, uns erquicke (Brk 85), novodobá spartace Emiliána Troldy
CZ-Pnm, sign. XXVIII F 225
CZ-Pnm, sign. XXVIII F 225
Po Troldově smrti se do Národního muzea dostala i jeho rozsáhlá sbírka spartací, tedy rukopisných partitur, které po celý život s velkým pracovním nasazením sestavoval dle originálních partů. Spartaci Brentnerova moteta Trolda dokončil 9. června roku 1919. Později Trolda vzácnou předlohu spolu s dalšími prameny stejného původu daroval Národnímu muzeu.
Prager deutsche Meister der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Chorwerke, ed. Theodor Veidl, Reichenberg: Ullman, 1943 (Das Erbe deutscher Musik. Zweite Reihe, Landschaftsdenkmale. Sudetenland, Böhmen und Mähren 4).
CZ-Pu, sign. 59 A 6952/[I]
CZ-Pu, sign. 59 A 6952/[I]
CZ-Pu, sign. 59 A 6952/[I]
Za druhé světové války Němci mohutně podporovali vznik prací k historii a kultuře českých Němců. K těmto projektům patřilo i vydání svazku skladeb pražských německých skladatelů. Editorem byl Theodor Veidl, avšak celý svazek byl založen na Troldově sběratelské a výzkumné činnosti. Vyšla v něm i Brentnerova smuteční moteta včetně našeho Himmelssonne, uns erquicke.
Jan Dismas Zelenka: Missa Nativitatis Domini (ZWV 8), opis z roku 1736, titulní strana
Jan Dismas Zelenka: Missa Nativitatis Domini (ZWV 8), opis z roku 1736, hlas Canto
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se z chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně stal farní kostel. Část historických hudebnin z jezuitské éry později přešla do majetku Zádušního úřadu Hlavního města Prahy, odkud je počátkem dvacátého století postupně získal neúnavný sběratel Ondřej Horník, jehož sbírky se nakonec staly majetkem Národního muzea. Část hudebnin ale evidentně zůstala na kůru, jako například dotyčné Brentnerovo moteto. Další noty z pozůstalosti Karla Bautzkého získal pro strahovskou sbírku její správce Romuald Perlík. Hudebniny od sv. Mikuláše se však objevovaly i v nabídce antikvariátů, odkud dva opisy mší Jana Dismase Zelenky získala do svých sbírek Národní knihovna. Pražský opis Zelenkovy mše z roku 1736 nese titul Missa integra, ve skutečnosti je to však jeho Missa nativitatis (ZWV 8). Na titulní straně vpravo dole je uveden typický údaj o původním vlastníkovi hudebniny: „Chori Societatis Jesu Micro-Pragae“.
Audioukázka
Brentner, Jan Josef Ignác: Motetti pro defunctis; Ofertoria soleniora op. 2; Harmonica duodecatometria ecclesiastica, op. 1. Praha: Nibiru, 2003, 0144-2211 Nibiru. Ensemble Inégal, řídí Adam Viktora
Motetto pro defunctis, Op. 2: No. 8, Himmelssonne
Provided to YouTube by Believe SAS Motetto pro defunctis, Op. 2: No. 8, Himmelssonne · Inégal Ensemble, Adam Viktora, Gabriela Eibenová Brentner: Music of Baroque Bohemia ℗ Nibiru Released on: 2003-06-30 Music Publisher: D.R Composer: Jan Josef Ignác Brentner Auto-generated by YouTube.