Na počátku 18. století dosáhla evropská notace již velké míry komplexnosti a pracovala s principy, které se používají dodnes. Nehledě na existenci nototisku (již od 16. století), hudebniny se stále šířily především formou opisů, které vznikaly nejen v profesionálních dílnách, ale hlavně individuálními aktivitami hudebníků a sběratelů. V této části výstavy se proto seznámíme s hlavní typologií rukopisných hudebnin z 18. a počátku 19. století, s jejich charakteristickými rysy a zároveň se zásadami jejich katalogizace. Následující stručný výklad se soustředí především na typické příklady a znaky hudebních rukopisů, jež jsou nejvíce zastoupeny v českých sbírkách a fondech zpracovávaných v rámci tohoto projektu.
