Pražská konzervatoř uchovává ve svých archivních fondech řadu cenných hudebních pramenů, které dosud čekají na podrobnější zpracování. Teprve nedávno utříděná hudební sbírka, patřící dříve hraběnce Elise Šlikové (1792–1855), představuje cenný doklad k historii hudební kultury šlechtických rodů na konci 18. a v první polovině 19. století.
Hraběnka Šliková byla hudebně velice nadaná a díky svému zájmu udržovala kontakty s řadou významných českých i světových skladatelů. Z její podpory se v polovině 19. století těšila i Pražská konzervatoř, tehdy Konservatoř hudby v Praze.
Litografie s postavou hraběnky Elisy Šlikové (1792–1855)
Státní oblastní archiv Hradec Králové, Archivní oddělení Zámrsk, Rodinný archiv Šliků, inv. č. 878
Kresba zachycuje hraběnku stojící vedle klavíru, což symbolizuje její vřelý vztah k hudbě. Prosadila se i jako skladatelka a mnohá její díla vyšla tiskem. Na klavíru můžeme vidět vyobrazenou titulní stranu jejích Drei Lieder, op. 12, které vydal nakladatel B. Schott v roce 1854.
Elise Šlikové se již v dětství dostalo pečlivého vzdělání a vychování. Věnovala se četbě a výtvarnému umění, sama je autorkou mnoha básní a zejména v druhé polovině svého života ráda cestovala. Často pořádala hudební produkce jak na zámku v Kopidlně, tak i v pražském šlikovském paláci na rohu dnešní Spálené ulice a Národní třídy. V jejím salonu se setkávali přední umělci své doby.
Titulní strana tisku klavírních Tří impromptus, op. 30 Jana Bedřicha Kittla. Leipzig: Fréderic Hofmeister, [1849]
CZ-Pk, sign. 3D 695
Se skladatelem Janem Bedřichem Kittlem pojilo Elisu Šlikovou silné přátelství. Svou přímluvou v roce 1843 mu pomohla ke zvolení do funkce ředitele pražské konzervatoře. Svou náklonnost mu však projevila i dříve. V roce 1840 postihla J. B. Kittla nehoda, po pádu z vozu mu hrozilo ochrnutí levé ruky. Již tehdy jej hraběnka osobně ošetřovala. V archivu konzervatoře se zachovalo několik tisků jeho skladeb s autografním věnováním hraběnce. Jedno z těchto věnování můžeme vidět na obrázku v levém dolním rohu titulní strany.
Audioukázka
Jan Bedřich Kittl: Trois impromptus pro klavír, op. 30, č. 3 (Moderato). Hraje Martin Vojtíšek (klavír). Nahráno v Koncertním sále Pražské konzervatoře Na Rejdišti dne 10. 7. 2023.
Jan Bedřich Kittl: Trois Impromptus pour le Piano-Forte, op. 30 (Moderato)
Tři imprompty pro klavír, op. 30, č. 3 (Moderato) Jana Bedřicha Kittla. Provedeno z hudebního tisku, náležejícího do pozůstalosti hraběnky Elisy Šlikové (1792–1855), dnes uloženého v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře, sign. 3D 695. Martin Vojtíšek (klavír) Nahráno v Koncertním sále Pražské konzervatoře Na Rejdišti dne 10. 7. 2023. Zvuková ukázka k výstavě "Uchovat, prozkoumat, oživit. České sbírky hudebních pramenů a jejich zpracování" (Národní knihovna ČR, 2023).
Elisa Šliková je také významným způsobem spojená s historií Pražské konzervatoře. Chod školy totiž od svého vzniku financovali šlechtici, kteří založili spolek s názvem Jednota pro zvelebení hudby v Čechách. Škola fungovala pod vedením Jednoty více než sto let (1811–1919) do doby, kdy v souvislosti s politickými změnami a založením Československa došlo k zestátnění ústavu.
Protokol dokládající jmenování Elisy Šlikové novým přispívajícím členem Jednoty v roce 1841.
CZ-Pk, arch. karton 1841, sign. V1-44
CZ-Pk, arch. karton 1841, sign. V1-44
První a poslední strana listiny, která dokládá jmenování Elisy Šlikové novým přispívajícím členem Jednoty. V dokumentu je uvedena i výše ročního příspěvku, která v prvním roce členství činila 60 zlatých. Elisa zůstala členkou Jednoty až do své smrti v r. 1855.
Současně se vznikem školy se začal budovat také archiv a knihovna. Sbírky se během 19. století úspěšně rozrůstaly, a to i díky šlechtickým darům, z jejichž pozůstalostí se na školu dostávaly cenné materiály. Během zpracování sbírek v 1. polovině 20. století docházelo k tomu, že prameny z jednotlivých proveniencí byly roztroušeny po jednotlivých dílčích fondech a jejich novodobé „znovuobjevování“ tak bylo časově náročnou, skoro až detektivní činností. Elisa Šliková věnovala část hudebnin škole ještě za svého života. Další hudební materiály z její pozůstalosti získal archiv prostřednictvím dědiců. Představme si nyní několik ukázek z této sbírky:
Zdobená titulní strana a hudební zápis písně „Allein“ Elisy Šlikové, opis [c. 1840–1849]
CZ-Pk, sign. 3091, f. 33
CZ-Pk, sign. 3091, f. 33
Rukopis písně Lebe wohl Elisy Šlikové [1840–1849], 1. notovaná strana
CZ-Pk, sign. 3091, f. 11v
Ukázky pocházejí ze sešitu 18 dosud nevydaných hraběnčiných skladeb. Jednotlivé rukopisy svázané do tohoto konvolutu mají svou vlastní zdobenou titulní stranu. Štítek s číslem „118a“, přilepený v záhlaví písně Lebe wohl, odkazuje na výstavu konzervatoře v roce 1920, kde byl svazek použit a vystaven jako autograf. Jako autografní lze bezpečně označit věnování pražskému advokátovi Carlu Helmingerovi v záhlaví této písně. U notového záznamu to ale nelze určit s absolutní jistotou, neboť vykazuje od přípisu několik odlišností.
Přední strana vazby, titulní strana a první notovaná strana opisu dua Per queste tue manine z opery Don Giovanni W. A. Mozarta [c. 1791–1794]
CZ-Pk, sign. 7595, f. 65
CZ-Pk, sign. 7595, f. 65
CZ-Pk, sign. 7595, f. 65
V tomto cenném rukopisném svazku převládají opisy operních výňatků různých autorů. Všechny tyto skladby opsal nebo i upravil Vinzenz Maschek (1755–1831), který se s úspěchem věnoval i dalším činnostem, mezi které patřilo i obchodování hudebninami. Na titulní strany prodávaných hudebnin často uváděl svoji adresu i s cenou. Tuto praxi můžeme vidět i na ukázce titulní strany opisu dua Per queste tue manine z opery Don Giovanni od W. A. Mozarta. Dole nalezneme přípis „Zum haben auf der Altstad [!] gleich an der Brücke Nro. 501 im ersten Stock.“ Právě na této adrese bydlel Vinzenz Maschek mezi léty 1791–1794. Díky tomuto údaji lze zpřesnit i dataci těchto rukopisů.