Komponující radní lázeňského města Teplice

Teplice byly v 18. a 19. století věhlasným lázeňským městem navštěvovaným evropskými osobnostmi – panovníky či významnými umělci. Důležitým zdrojem k poznání bohaté hudební historie Teplic je dosud neprobádaná sbírka hudebnin z farního kostela sv. Jana Křtitele, která dokumentuje chrámový repertoár od počátku 18. století do poloviny 20. století. Jde o unikátní sbírku více než 1500 převážně rukopisných hudebnin chrámové hudby z 18. až 20. století.

Zcela unikátní význam mají rukopisy teplických osobností, konkrétně skladby Jakoba Bernarda Franze Eckerta (1686c–1779) a jeho syna Jakoba Bernarda Franze Eckerta ml. (1686c–1779).

První zprávy o skladateli a varhaníkovi Jakobu Eckertovi st. máme díky archiváliím oseckého kláštera. Již v první třetině 18. století byly jeho skladby součástí zdejší klášterní hudební sbírky, což dokládají záznamy v inventáři hudebnin z let 1722–1733 (oddíl mše a oddíl offertoria). Ten byl zhotoven tehdejším oseckým ředitelem kůru P. Florianem Burianem (1693–1759). Dne 10. května 1729 se Jakob Eckert st. v Teplicích oženil s Marií Elisabethou, dcerou řezníka Jacoba Sigmunda. Jako povolání ženicha je uvedeno „Organist“ (varhaník). Jacob Bernard Franz Eckert st. byl také teplickým radním (senatorem) a faktorem. Již za svého života přenechal varhanický post mladšímu synovi Jacobu Bernardovi. Zemřel 1. května 1779 v Teplicích ve věku 83 let.

V teplické sbírce je dochována pouze jedna jeho chrámová kompozice – Lytaniae Lauretanae z roku 1736. Tato skladba patrně získala na teplickém kůru jistou oblibu, neboť její notový záznam ještě v roce 1817 zaktualizoval ředitel kůru Joseph Andreas Fiedler, jak dokládá jeho přípis „JF renov: 1817“. Oba Eckertovi synové byli skvělými hudebníky. Starší Franz Joseph Eckert (psán též Ekhart) si vybudoval úspěšnou kariéru v Římě jako dvorní hudebník papeže Klementa XIV. a varhaník v tamním kostele sv. Petra.

Varhaník a hudební skladatel Jakob Bernard Franz Eckert mladší (psán též Eckhardt, Echart), syn Jakoba Bernarda Franze Eckerta staršího, se narodil v Teplicích 24. ledna 1740. Hudební vzdělání včetně hry na varhany získal pravděpodobně (stejně jako jeho starší bratr Franz Joseph) u svého otce. Dne 19. listopadu 1771 se v Teplicích oženil s Rosalií, dcerou v té době již zesnulého krejčího Jacoba Rittiga (zde psán „Rüttig“). Jako povolání ženicha je v matrice uvedeno „varhaník“.

Později byl současně i učitelem ve vyšší třídě teplické dvoutřídní normální školy, otevřené v roce 1776. V roce 1790 se Jakob Bernard Franz Eckert mladší stal jedním ze tří teplických radních. V polovině 90. let 18. století se stal poprvé purkmistrem. Podruhé byl na další čtyři roky zvolen 1. prosince 1799. Purkmistr Eckert mladší náležel mezi místní elitu – teplické občany první ze sedmi tříd, do níž patřilo pouze 36 osob. Zemřel jako úřadující purkmistr po těžké nemoci v Teplicích čp. 165 dne 17. června 1803.

Ve sbírce hudebnin teplického kostela sv. Jana Křtitele je dochováno osm jeho chrámových kompozic. Jedná se o autografní provozovací hlasy.

K několika autografům Eckertových skladeb byly později teplickými řediteli kůru Josephem Andreasem Fiedlerem (1757–1836) a Josephem Franzem Rohnem (1785–1854) dopsány další party (např. zpěvních hlasů, prvních houslí, kontrabasu či varhan), což svědčí o provozování Eckertových skladeb ještě mnoho let po jeho smrti. Dokazují to také pozdější přípisy interpretů na konci některých hlasů Eckertovy mše (Messa in D alla Venerazioni di Santa Caecilia) z let 1802, 1805, 1807, 1816 a mezi lety 1831–1833. Dochované Eckertovy kompozice pocházejí patrně z první poloviny 70. let 18. století.

Audioukázka

Bernard Franz Eckert ml.: Messa alla venerazioni Santo Joanni Nepomuceno (Synphonia)

V roce 1772 Eckert zkomponoval Quatuor Stationes. Ve stejném roce zřejmě složil také Messa alla Venerazioni Santo Joanni Nepomuceno a Offertorium in D, o čemž svědčí stejný použitý papír jako v případě autografu Quatuor Stationes, tj. papír s dvojdílným filigránem jelen a EW.

Dosud neznámé skladby Eckerta mladšího jsou mimořádně hodnotné, srovnatelné s předními díly jeho vrstevníků, jako byli např. P. Augustin Schenkirž (1736–1797) či Johann Anton Koželuch (1738–1814), a zaslouží si znovuoživení.

Od teplického hudebního skladatele a purkmistra Josepha Mathiase Wolframa (1789–1839) se v teplickém kostele dochovaly tři exempláře přetextované árie z opery. Jde o kontrafaktum árie z jeho komické opery (singspielu) Diamant oder Parapluiemacher Staberl in der Türkei, prvního Wolframova hudebně dramatického počinu zkomponovaného v Teplicích roku 1821.

Jedná se o první Wolframův hudebně-dramatický počin, zkomponovaný v Teplicích roku 1821. Árie byla ve své době zřejmě populární, neboť kromě tří teplických hudebnin je v současnosti známo ještě dalších osm opisů. Nejstarší teplický exemplář této Wolframovy árie pořídil ještě za skladatelova života (v roce 1837) Joseph Franz Rohn. Původní tenorový part je opatřen textem Celebrate hunc diem festivitate, dva později pořízené sopránové party mají text Locus iste. Zbylé dva exempláře obstaral Joseph Groh ml. Jde o dobový opis kontrafakta s textem Tanta in solemnitate (s vloženým Grohovým particellem) a Grohovo přepracování árie jako offertorium s textem Bonum est confideri Dominus pro soprán, sbor a orchestr (27. ledna 1885). Tato Grohova úprava dokládá oblibu hudby již mnoho let zesnulého a v té době určitě zapomenutého teplického skladatele – purkmistra.

Text vychází z autorčiny studie Sbírka hudebnin chrámu sv. Jana Křtitele v Teplicích uveřejněné v časopisu Knihovna: Knihovnická revue, roč. 33 (2022), č. 2, s. 29–49.