Znovuobjevený „piaristický“ skladatel z Litomyšle

V donedávna neznámé sbírce hudebnin proboštského a kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli je unikátně dochováno pět chrámových kompozic tamního varhaníka Thomase F. Skrživanka. Jedná se o autografy a opisy následujících děl: Litanie G dur (1762), Litanie D dur (1770), Alma redemptoris (1802), Jesu Redemptor (1796), Terribilis est (před r. 1802). Dosud zcela neznámé životní osudy tohoto skladatele jsou zde předloženy na základě studia dobových pramenů, především církevních matrik.

Sbírku hudebnin litomyšlského kostela Povýšení sv. Kříže jsem nalezl za pomoci litomyšlského historika Milana Skřivánka, který mě upozornil na existenci skříně se starými notami na kůru kostela.

Nejstarší datovanou hudebninou je fragment kompozice Cantio od Hatasse. Tuto chrámovou skladbu, zhudebňující český text, opsal v roce 1731 kantor Philipp Turecžek. Velmi hodnotný je soubor 25 většinou datovaných opisů pořízených v 60. letech 18. století kantorem Rissanem. Ze skladatelů je v této kolekci hudebnin zastoupen nejvíce Franz Xaver Brixi (10x). Dále jsou zde opisy skladeb Booga, Caldary, Jemelicha R. P., Haydna, Laubeho, Lohelia, Loose, Partsche, Zechnera. Většinu opisů Rissan vyhotovil ve spolupráci se subkantorem Stiborem, pomocníkem na kůru (cori adjunktem) Antoniem Skrživankem. Výjimečně se na opisování z této doby také podíleli varhaník Joseph Kopeczky, Fr. Rohliczek či skladatel Thomas Skrživanek. Náhodný není výskyt opisů děl jednoho z nejvýznamnějších piaristických skladatelů Václava Kalouse (P. Simone a S. Bartholomeo, 1715–1786). Kalous byl v letech 1769–1772 vicerektorem a ředitelem kůru u litomyšlských piaristů. Dva ze zde dochovaných opisů Kalousových chrámových děl pořídil v letech 1770 a 1771 pro kostel Povýšení sv. Kříže budoucí ředitel kůru J. E. Stibor, tedy přímo v době Kalousova působení v Litomyšli. Velké množství hudebnin opsal či pořídil mezi lety 1819–1852 tamní ředitel kůru Jakob Zagjc. Najdeme zde například chrámové skladby Josepha Leopolda Eyblera (1765–1846), Johanna Michaela Haydna (1737–1806), Vinzenze Maschka (1755–1831), Josepha Preindla (1756–1823), Johanna Baptisty Schiedermayera (1779–1840). Přibližně ve stejné době pořizoval opisy chrámových děl tehdejší kaplan při chrámu Povýšení sv. Kříže Karel Horský (1792–1857).

Ve sbírce se nalézají také hudebniny původně náležející do jiných soukromých či chrámových sbírek z jiných měst či obcí, například z Chrudimi, Ústí nad Orlicí. Nesmírně cenné jsou dvě hudebniny prokazatelně pocházející z emauzského kláštera v Praze, neboť notový archiv tohoto kláštera je již mnoho let nezvěstný. Ve sbírce se nalézají i hudebniny původně pořízené na jiných místech. Zřejmě nejcennější z nich jsou hudebniny původně pocházející z dnes nezvěstné hudební sbírky pražského benediktinského kláštera Emauzy. Velmi zajímavé jsou dodatečné přípisy na hudebninách, zejména záznamy o provedení. Zmíněné záznamy např. informují o velké oblibě chrámových děl Josepha Haydna. Součástí této sbírky jsou též autografy a opisy zajímavých unikátně dochovaných kompozic dosud neznámých skladatelů – místních varhaníků Josepha Kopeczkého (1728/29–1775), ředitele kůru Jakoba Zagjce (1784–1857) a již zmíněného T. Skrživanka.

Audioukázka

Thomas Franciscus Skrživanek: Alma redemptoris. Záznam z koncertu Hudba varhaníků děkanského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli v 18. století konaného v rámci festivalu Litomyšlské dny barokní tradice 2019 v kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli dne 13. srpna 2019. Skladbu provedl soubor staré hudby La Bilancetta.

Thomas Franciscus Skrživanek se narodil v Litomyšli 27. 11. 1731, kde zřejmě prožil celý život. Pocházel z litomyšlského rodu Skrživanků, jehož životní osudy byly minimálně od konce 17. století spojeny s litomyšlským Dolním Předměstím. Prameny je doloženo jeho studium dvou nejvyšších ročníků gymnázia: poetiky (1750), rétoriky (1751) a filozofie: logiky (1752) a fyziky (1753). V rodné Litomyšli byl nejprve činný jako hudebník na kůru tehdejšího děkanského kostela Povýšení svatého Kříže, později jako subkantor a varhaník tohoto chrámu. Byl dvakrát ženat. Dle matrik působil na kůru proboštského (tehdy děkanského) chrámu Povýšení sv. Kříže prokazatelně mezi lety 1772–1814. Dle přípisů na hudebninách však již koncem roku 1764. Zemřel v Litomyšli 18. 6. 1814. V matrice zemřelých je titulován jako varhaník při zdejším chrámu Páně a obyvatel na Dolním Předměstí.

Skrživanek získal hudební vzdělání u litomyšlských piaristů. Jako nejhorlivější pěstitelé hudby se piaristé věnovali zejména vyučování na školách všech stupňů. Členové piaristického řádu se věnovali aktivně hudbě i jako kněží a mnozí prosluli jako chrámoví skladatelé a hudební pedagogové, např. Kalous, Brosmann ad. Piaristické školení ovlivnilo četné hudebníky, např. J. Bendu, F. X. Brixiho či J. I. Linku. Kompoziční „řemeslo“ mohl Skrživanek postupně získávat během svého studia od četných hudebníků tehdy působících u litomyšlských piaristů. Mezi nimi byl i autor rozměrných oratorních forem P. Silverius Victor a S. Zacharia – Jan Kolenc (*3. 1. 1727 Sezemice, †1793 Lipník nad Bečvou). V současné době jsou od něho však známy pouze dvě dochované sborové skladby z Kroměříže: Mottetto pro Festo SS. Corporis Christi a Ecce panis angelorum. Dle Tomáše Hanzlíka se hudební tvorba všech příslušníků piaristického řádů „vyznačuje naprosto profesionálním zvládnutím skladatelské techniky, na svou dobu vyspělou harmonií, kontrapunktem, instrumentací či zpracováním liturgických textů. Ani u autorů s minimem zachovaných skladeb není možné vypozorovat jakýkoliv kvalitativní propad.“

Po tomto výkladu jistě nepřekvapí mimořádná kvalita Skrživankových chrámových skladeb. Jedna Skrživankova kompozice, pastorela „Zdaž je to den“ z roku 1796 je dochována také v notovém archivu Českého rozhlasu v Praze. Toto dílo pozitivně hodnotí Jiří Berkovec. Ve své monografii o českých pastorelách uvádí, že si zaslouží „zvláštního zřetele“. Skrživankův kompoziční odkaz mohl být zřejmě větší. Díky dobovým inventářům víme, že zkomponoval také Requiem a jisté, blíže neurčené Graduale C dur. Tyto kompozice jsou však nyní nezvěstné. Z Litanií je zachován pouze obal.

Dne 13. srpna 2019 zazněly v novodobé premiéře tyto Skrživankovy kompozice: Litanie D dur, Alma redemptoris, Litanie G dur, Jesu Redemptor. Stalo se tak tak v rámci koncertu Hudba varhaníků děkanského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli v 18. století konaného v rámci festivalu Litomyšlské dny barokní tradice 2019 v kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Interprety byli členové souboru staré hudby La Bilancetta. Při této příležitosti byla pořízena profesionální neveřejná nahrávka těchto děl.

Hudba varhaníků děkanského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli v 18. století

První strana tištěného programu a fotografie z koncertu Hudba varhaníků děkanského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli v 18. století konaného v rámci festivalu Litomyšlské dny barokní tradice 2019 v kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli dne 13. srpna 2019.

Text vychází z autorovy studie Sbírka hudebnin proboštského chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, in Knihovna: Knihovnická revue, roč. 30 (2019), č. 1, s. 59–75.