Adresátem Adolf Čech (1841–1903)

Dopisy adresované Adolfu Čechovi jsou zde primárně spojeny s jeho postavením prvního kapelníka Prozatímního divadla (od dubna 1876) a následně Národního divadla (od roku 1881, respektive od 1883, po vyhoření Národního divadla přešel divadelní provoz zpět do Prozatímního divadla).

Pisatelkou čtyř z nich je francouzská sopranistka Emma Fursch-Madier (1847–1894). První nedatovaný spíše vzkaz než dopis, a sice ohledně domluvy jejich vzájemné schůzky, mu píše pravděpodobně přímo v Praze během svého červnového pohostinného pobytu v roce 1879. Ty další (z 29. června 1879, 21. prosince 1880 a ze 4. ledna 1881) mu již odesílá z Bruselu, místa svého tehdejšího angažmá, a i s odstupem času jsou plny neutuchajícího vděku a pozdravů pro její české umělecké kolegy (jež pamatuje jménem), též detailů z jejího uměleckého a osobního života.

Autorem dalších dvou dopisů je francouzský barytonista Jean Lassalle (1847–1909). V prvním (opět spíše vzkazu než dopisu) se z důvodu indispozice omlouvá ze zkoušky Meyerbeerovy opery Afričanka. Adolfu Čechovi jej píše taktéž přímo v Praze, a sice 6. března 1886, dva dny před svým pohostinným vystoupením v roli Neluska. Druhý, v němž mu potvrzuje přijetí vzájemné dohody o počtu vystoupení v Národním divadle v nastalém roce, píše v Paříži 17. ledna 1887. Z dopisu se dále dozvídáme, že se jeho pisatel snaží napomoci Národnímu divadlu k úspěšnému nastudování opery Emila Paladilha Vlast! (byla v něm ještě v témže roce skutečně provedena v celkem devíti představeních), a sice oslovením držitele jejích provozovacích práv, argumentuje směrem k němu pražsko-německou kauzou francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse z roku 1886 (bude o ní posléze řeč), totiž ze strany činovníků Německého divadelního spolku na poslední chvíli odvolaným uvedením již nastudované Saint-Saënsovy opery Jindřich VIII. na prknech pražské německé divadelní scény.

Z celkem čtyř dopisů francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse (1835–1921) v naší sbírce jsou Adolfu Čechovi jistě adresovány dva. V chronologickém pořadí hned první dva jméno adresáta nezmiňují.

Adresátem toho prvního Adolf Čech s největší pravděpodobností je. Jedná se o dopis děkovný a Saint-Saëns jej píše z Karlsruhe 27. ledna 1882, pět dní po ukončení své první návštěvy Prahy, na kterou jej pozval pražský vydavatel Velebín Urbánek a během které se publiku představil nejen jako skladatel, ale též jako dirigent a klavírista (byl to právě Adolf Čech, který jej při koncertě 22. ledna 1882 na Žofíně vystřídal u dirigentského pultu při provedení jeho 4. klavírního koncertu v Saint-Saënsově vlastním podání).

Druhý dopis píše Saint-Saëns v Paříži o měsíc později, 28. února 1882, a i zde je jeho předmětem opera, totiž obava o dodržení termínu předpokládaného provedení Jindřicha VIII., jehož právě komponuje, v pařížské Grand Opéra, poukazuje přitom na aktuální posun v uvedení své opery Françoise de Rimini tamtéž. Adolf Čech zde adresátem dopisu být může, avšak s menší pravděpodobností, než jak tomu bylo v předchozím případě.

Děkovný dopis z 23. února 1886 odeslaný Adolfu Čechovi z Vídně nás uvádí do roku již zmiňované odvolané premiéry Jindřicha VIII. na pražské německé divadelní scéně. Skladatel jej píše dva dny po ukončení svého druhého pražského pobytu, na který byl do Prahy pozván ředitelem zemského německého divadla Angelo Neumannem (premiéra ohlášena na 21. února), přičemž do Prahy přicestoval oproti plánu o něco dříve, a sice z důvodu kauzy (vyústivší v celoněmecký zákaz provozování Saint-Säensových děl), jež se proti němu krátce předtím rozhořela v tisku v Berlíně, kde právě meškal v rámci svého turné, a již zažehlo, že snad měl v Paříži bránit uvedení Wagnerova Lohengrina. Z obav, aby se podobný problém nerozhořel též v Praze, tedy z premiéry sešlo, čehož vedení Národního divadla briskně využilo ve svůj prospěch a 19. února uspořádalo koncert z Saint-Saënsových děl. Aféra francouzského skladatele, který si získal českou veřejnost již během svého prvního pražského pobytu, pro něj představovala silné politikum: „Češi slavili Francouze, potupeného Němci.“ (Zdeněk Nejedlý: Dějiny opery Národního divadla).

Posledním dopisem Adolfu Čechovi, a sice z Paříže 28. ledna 1887, pak Saint-Saëns již přímo vstupuje do příprav nastudování své opery Étienne Marcel na scéně Národního divadla. Skladatel zde navrhuje změnu ve vokálním partu postavy Eustacha (v 1. aktu: „Le page se mourait d’amour…“), bude-li se zpěvákovi zdát posazen příliš vysoko.

Dopis Camilla Saint-Saënse Adolfu Čechovi (Vídeň, 28. ledna 1887)