Svatoludmilský kult byl až do 14. století úzce omezen na okruh kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, kam byly Ludmiliny ostatky přeneseny vnukem Václavem. Podle některých názorů tím mohl cíleně budovat její svatou pověst. Už v 10. století vznikla první, krátká a velmi archaická legenda Fuit in provincia Boemorum. Ta popsala Ludmilin život, ale už nikoliv její přenesení do Prahy. Z pozdějších náznaků se zdá, že mohla vzniknout i obšírnější legenda staroslověnská.

Klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel3_Klaster.jpg

© Robert Káčer

Nejstarší verze oficií byly sepsány ve svatojiřském klášteru (v breviáři VI E 13 z druhé poloviny 12. století antifony Lux vera lucis, Quasi stella matutina, Subtrahente se, včetně incipitu veršů z legendy Factum est). Svatojiřský konvent se opakovaně snažil vyzdvihnout kult sv. Ludmily a během 13. století počet svatoludmilských textů ve svatojiřských rukopisech vzrostl. Ovšem i přes zesílené snahy konventu a jeho významných abatyší (zejména Přemysloven Anežky a Kunhuty) kult až do nástupu Karla IV. nezískal větší oblibu.

Breviář (Čechy, druhá polovina 12. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel3_VI_E_13.JPG

NKP VI E 13, s. 389

Breviář vznikl pro klášter benediktinek u sv. Jiří, kolem kterého se původně rozšiřoval svatoludmilský kult. V kalendáři je jeden z nejstarších záznamů svátku translace Ludmilina těla. Dále jsou zaznamenány výtahy z Kristiánovy legendy Subtrahente a Recordatus.

Žaltář (Německo?, druhá polovina 13. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Blok3_XII_G_8________1GKWEX0002R.JPG

NKP XII G 8, fol. 2r

Bohatě iluminovaný žaltář původně vznikl v Německu. Nejpozději v druhé polovině 14. století byl součástí knihovny kláštera benediktinek u sv. Jiří. Měsíc listopad je orámován ozdobným rámcem a doprovázen postavou ženské světice s kodexem v ruce. Dodatečné dopsání svátku translace těla sv. Ludmily (10.11.) do kalendáře dokládá, že i do starších rukopisů byly doplňovány svátky svatojiřských patronů.

Žaltář (Čechy, konec 13. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/XII_G_11A______1T5NEX0124R.JPG

NKP XII G 11a, fol. 127r

Svatoludmilský hymnus Lux vera byl připsán písařem svatojiřského skriptoria sklonku 13. století. Dokládá rozvoj svatoludmilského kultu uvnitř kláštera ve starší vrstvě rukopisů a také aktivní recepci tohoto hymnu uvnitř konventu.

K významnějšímu rozšíření Ludmilina kultu přispěl nejdříve pražský biskup Jan IV. z Dražic, který přijal světici za svou osobní patronku. Následně se nařízením prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic přenesl důraz na svátek Ludmilina umučení (16. září). Nicméně největší pozornost byla světici věnována v době Karla IV., který programově rozvíjel kult svých přemyslovských předchůdců, zejména sv. Václava, a tudíž i jeho prabáby sv. Ludmily (Dalimilova kronika, Velislavova bible, Liber depictus).

Velislavova Bible (Čechy, cca 1340)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Obr2_XXIII_C_124_185R_excelent.JPG

NKP XXIII C 124, fol. 185r

Velislavova Bible, jeden z nejvýznamnějších rukopisů 14. století, přináší obrazové líčení svatoludmilské legendy. V expresivní scéně Zardoušení sv. Ludmily i přes jemné tónování barev vyznívá celková brutalita okamžiku. Uvedení Ludmily v tomto rukopise je dokladem prosazení jejího kultu během panování císaře a krále Karla IV.

Svatoludmilskou legendu v době husitské a pohusitské tradovali především utrakvisté kolem pravého a středního proudu husitství, včetně později voleného husitského arcibiskupa Jana Rokycany a jeho významných současníků. Legenda byla součástí ludmilských svátků, takže její témata přecházela do textů homiletických, liturgických a písňových. A sama Ludmila byla v tomto prostředí představována především jako první česká utrakvistka. V pokročilém 16. století však na ludmilská témata už nereagovali ani utrakvisté, ani katolíci. Ludmilské svátky se staly v podstatě pouhou součástí kalendáře.

Legenda aurea sanctorum (Pasionál čili Knihy o životech svatých). Praha (Staré Město Pražské), 21. a 31.7. 1495

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/42_D_36________2UYNEX0190R.JPG

NKP 42 D 36, fol. 190r

Ludmila se chystá na smrt.

Pasionály byly nejen hojně překládány do národních jazyků, ale také byly tištěny záhy po vynálezu knihtisku. V inkunábuli se nachází celkem 170 dřevořezů. Ty byly českým řezačem zhotoveny na základě německých předloh, především podle dřevořezů v Schedelově kronice. Scéna se sv. Ludmilou je ojedinělá.

Jan Rokycana: Sermones de sanctis et de tempore (Čechy, druhá polovina 15. století)

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel3_IX_A_1_________2JIOEX0245R.JPG

NKP IX A 1, fol. 242r

Začátek svatoludmilského kázání

Za pobělohorské rekatolizace kladla církev velký důraz na kulty svatých, tedy i na příběh sv. Ludmily. Její legendy zpracovávané barokními autory vycházely v knižní podobě, objevovaly se ve vzdělávací náboženské literatuře a byly zařazovány do hagiografických sbírek. Příběh svaté kněžny se šířil i prostřednictvím kázání. Barokní svatoludmilská hagiografie rozvíjela motivy ze starších legend. Kladla důraz na Ludmilino manželství s knížetem Bořivojem, na jejich společný křest, na její ctnosti i mučednickou smrt.

Valentin Leucht: Vita sanctorum. Praha: Pavel Sessius (tiskař): Kašpar Augspurger (knihkupec), 1625

https://books.google.cz/books/content?id=VEf-VKiExCUC&hl=cs&pg=PP7&img=1&zoom=3&sig=ACfU3U1wc7Y6cmGBhgzVNr6W8wYU4ag0eg&ci=9%2C12%2C967%2C1419&edge=0

NKP 65 C 333, titulní list

Titulní list českého překladu hagiografické sbírky německého teologa Valentina Leuchta. Do tohoto rozsáhlého souboru legend uspořádaného podle průběhu církevního roku byl zahrnut i životopis sv. Ludmily. Zařazen byl k 16. září, kdy se slaví svátek této světice.

Václav Matěj Šteyer: Zrcadlo svaté aneb Životové světic milých božích. Praha: Jezuitská tiskárna, 1678

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__54_F_000125_3749LI5-cs/IMG00000297/full/full/0/default.jpg

NKP 54 F 125, obrazová příloha mezi s. 260-261

Rytá obrazová příloha ilustrující text hagiografické sbírky Václava Matěje Šteyera, která pojednává o ženských světicích a mučednicích. Sv. Ludmilu spojil autor společně se sv. Rozálií a Teklou do zářijového textového oddílu. Společný portrét všech tří svatých žen vytvořil Jan Borcking. Ten sv. Ludmilu zachytil oděnou tradičně v plášti, s šátkem kolem hrdla, knížecí čapkou na hlavě a s knihou v ruce.

Agenda seu Rituale Olomucense. Reimpressum Reginæ-Hradecii: Jan Kliment Tybely, 1745

https://beta.manuscriptorium.com/data/imagines/virtex/ludmila/Panel3_54_S_721.jpg

NKP 54 S 721, obrazová příloha

Rytina svatby sv. Ludmily s Bořivojem

Jan Florián Hammerschmidt: Historia in qua primaeva fundatio et institutio … monasteriorum s. Georgii in castro Pragensi … recensentur. Praha: Arcibiskupská tiskárna: Volfgang Wickhart (faktor), 1715

https://imagines.manuscriptorium.com/loris/NKCR__-NKCR__65_D_003726_022K2K1-cs/IMG00000003/full/full/0/default.jpg

NKP 51 B 14, titulní list

Hammerschmidtovy dějiny kláštera benediktinek u sv. Jiří jsou dosud jediným komplexním zpracováním historie tohoto konventu. Sv. Ludmila je nazírána jako patronka kláštera. Autor popisuje nejen ve stručné formě její život, ale také rozvoj jejího kultu včetně popisu zásadních památek. I když pracoval s klášterními písemnými materiály, je třeba k jeho závěrům přistupovat poněkud kriticky.

Officium Sanctae Ludmilae Martyris - Hymnus Lux vera lucis radium

info

Provided to YouTube by Supraphon Officium Sanctae Ludmilae Martyris - Hymnus Lux vera lucis radium · Anonymous · Schola Gregoriana Pragensis Czech Saints in Holy Jerusalem ℗ 1995 SUPRAPHON a.s. Released on: 1995-01-01 Auto-generated by YouTube.