Ludmilin život

Šedesát let života kněžny Ludmily (asi 860–921) se odehrálo ve zlomové době. V čase jejího narození se knížecí moc v Čechách teprve pomalu vyvíjela. Ludmilin manžel Bořivoj pocházel z rodiny, která měla podle své vlastní – později zaznamenané – rodové paměti disponovat od mytických časů výsadním postavením v Čechách. Dobové prameny ovšem nikoho z bájných Přemyslovců neznají. Občasné zmínky v říšských análech záznamy o českých knížatech přinášejí, ovšem jména buď neuvádějí, nebo zapisují jiná, odjinud neznámá jména. Bořivoj je tak prvním, koho můžeme bezpečně identifikovat. Zdá se ale, že vedle jeho rodu v Čechách existovaly také další rodiny nebo jedinci, kteří měli tendence v různých oblastech a obdobích vládnout nad lidmi či územím. Knížata se proto k moci nad celým předpokládaným kmenovým společenstvím svobodných dostávala jen zvolna.

Nejasné počátky české státnosti podtrhuje i fakt, že prameny o Ludmilině životě se v otázce místa jejího původu neshodnou. Mohla pocházet buď z jedné z mocných rodin v Čechách (uvádí se Mělník nebo blízké okolí), nebo podle jiného pramene též z oblasti dnešní Lužice, snad okolí Budyšína. Srbové, kteří tu tehdy žili, byli s Čechy v častém spojeneckém kontaktu. I Mělník by zapadl do příběhu Přemyslovců – stal se velmi brzy jedním z klíčových bodů jejich vlády.

Ludmila si vzala Bořivoje zřejmě kolem roku 875. V té době nejvyšší vládu nad českou kotlinou stále pevněji držela knížata z Moravy. Nejmocnější z nich – Svatopluk – si zřejmě Bořivoje vybral jako svého zástupce pro vládu v Čechách. Český kníže ale musel být pokřtěn, aby se mohl stát skutečným spojencem. Ludmila svého muže při tomto aktu buď doprovázela, či spíše brzy následovala. Stala se tak součástí příběhu christianizace Čech.

Ludmilin život byl složitý. Přibližně po patnácti letech manželství – legendisté zmiňují šest společných dětí – ovdověla. V době, kdy moc knížete Svatopluka dosáhla vrcholu, musela kněžna zabezpečit postavení své rodiny. Nedlouho po Svatoplukově smrti již potkáváme v pramenech jejího nejstaršího syna Spytihněva, který převzal moc v Čechách a odtrhnul je od Moravy (výměnou za podřízení východofranské říši). Z toho můžeme soudit, že tehdy začalo pro Ludmilu další přívětivé životní období. Prameny jsou ovšem skoupé na podrobnější informace.

Doba, kdy se české knížectví ocitlo bez dospělého mužského vládce, přišla znovu po smrti nejmladšího Ludmilina syna Vratislava (ostatní děti jménem neznáme). Tehdy už se však o regentství nad nezletilými nástupci ucházely ženy dvě – krom Ludmily ještě její snacha Drahomíra. Konflikt mezi nimi, který vyústil v Ludmilinu vraždu, je jednou z prvních známých zápletek české historie. Ludmila z něj sice vyšla poražená, ale pro dějiny se stala opravdovou hrdinkou. Byla tím, kdo se zasloužil o christianizaci země – obecně i konkrétně v osobě svého vnuka Václava. Její příběh tak smrtí teprve začal.