Olomoucká mappa mundi
vlepená na zadní desku středověkého kodexu a pocházející pravděpodobně ze druhé poloviny 15. století, je nejstarší uchovávaná mapa ve Vědecké knihovně v Olomouci. Tato v českých zemích ojedinělá, skvěle zachovalá kruhová mapa, jež je navíc částečně kolorovaná, znázorňuje svět na základě představ o jeho uspořádání z počátku 15. století.
Dokument: Olomoucká mappa mundi: Olomouc, Vědecká knihovna, M I 155, zadní přídeští
Datace: 2. pol. 15. století
Zvláštností mapy, jejíž průměr činí asi 15 cm, jsou zakreslené klimatické zóny i jejich netradiční počet. Jednotlivá pásma od sebe oddělují červeně znázorněné rovnoběžkové linie. Je zajímavé, že jinak poměrně pravidelné linie klimatických zón jsou na severu v asijském teritoriu náhle deformovány. Kromě zmíněné deformace je rovněž pozoruhodné jejich obloukové zakřivení, které jakoby zohledňuje kulatost Země. Čím ale olomoucká mappa mundi úplně vybočuje z řady, je její jedinečná orientace. Pro drtivou většinu mappae mundi je totiž typická východní orientace (východ mapy je nahoře), čímž se odlišovaly od svých starších antických sester, které měly pro změnu orientaci jižní (viz např. Anaximandros z Milétu 610/611 – 546 př. n. l., který vytvořil kruhovou mapu tehdy známého světa). Naše mapa je orientována zcela opačně, čili západně! Totožně orientovanou mapu světa se západní orientací nezná například ani dosud vysoce uznávané dílo Konráda Millera z konce 19. století.
Jak se zdá, olomoucká mapa se vymyká z běžného okruhu středověkých map světa, jejichž celkový počet je dnes odhadován na 900-1100 exemplářů všech kategorií. Olomoucká mappa mundi v sobě totiž spojuje hned několik prvků (jednak tzv. třídílnou neschématičnost klasických T-O map, dále rysy tzv. zonálních map aj.), z čehož vyplývá její zařazení mezi tzv. Transitional – tedy přechodné mappae mundi. Počet těchto map je ve světě pro 15. století odhadován na 20 kusů (celkem přibližně 40).
