Velislavova bible
je nejobsáhlejší středověkou obrazovou knihou ve střední Evropě. Srovnávat se s ní nemůže ani tzv. Krumlovský obrazový kodex (Liber depictus), který pochází zhruba z téže doby, tj. poloviny 14. století. Příznačné však je, že oba tyto rukopisy jsou nepochybně českého původu. Připomínají tak dominantní postavení české kultury ve střední Evropě pozdního středověku.
Dokument: Biblia picta Velislai – Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII C 124
Datace: kolem 1340
Rukopis má charakter komiksu. To znamená, že výtvarné vyjádření je ve Velislavově bibli primární a že vyjádření jazykové má pouze sekundární charakter. Obrazy vyjadřují souvislé děje a jsou strukturovány do cyklů, epizod a motivů, přičemž psané slovo se omezuje na velice stručné výtahy z latinského textu bible v řádu jednotlivých veršů. Ty jsou buď vepsány do řádků tvořících horní nebo dolní rámečky obrazů či oddělují výjevy v pásech nad sebou, anebo jsou vepsány jako označení jednotlivých zobrazených figur, resp. objektů.
Objednavatelem tohoto bohatě výtvarně vyzdobeného rukopisu byl Velislav, jehož vyobrazení před postavou sv. Kateřiny nacházíme na fol. 188r s textem v pásce: Sancta Katherina, exaudi famulum tuum Vellizlaum. Velislav, jehož činnost je v historických pramenech bezpečně doložena pro léta 1325–1367, byl notářem v kanceláři krále Jana Lucemburského, notářem a protonotářem v kanceláři jeho syna a nástupce Karla IV. (svou činnost v kanceláři ukončil 1362) a také kanovníkem vyšehradské kapituly sv. Petra (od 1334), kanovníkem kaple Všech svatých na Pražském hradě (od 1339), kanovníkem pražské metropolitní kapituly sv. Víta (provize od 1344), jakož i kanovníkem (od 1354) a děkanem (od 1356) kapituly sv. Apolináře v Sadské.
Obsah Velislavovy bible je založen na prolnutí dějin spásy a dějin světa. Dějiny světa tu vystupují především ve svém politicko-teologickém aspektu a jsou jakousi partikulární konkretizací biblických dějin spásy. Dějiny spásy jakožto hlubinný a jediný základ dějin světa jsou tak přímo navázány na české dějiny. Vzhledem k tomu, že Velislavova bible ve svém obsahu neopomíjí ani univerzální eschatologický aspekt, tzn. věnuje se i událostem, k nimž dojde na konci světa před Posledním soudem (právě tak jako se věnovala Stvoření), není v ní prezentována pouhá historie, ale sama idea historismu, v níž jsou dějiny spásy nikoli jen paralelou, ale přímo podstatou dějin světa, tzn. vztahují se vzájemně nejenom teologicky, ale také filosoficky a historiosoficky.
