Co spojuje ceny Magnesia Litera a Manuscriptorium?

Dne 17. 4. 2023 obdržel Adolf Knoll, náměstek pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy NK ČR, při předávání cen Magnesia Litera zvláštní Cenu Magnesia za přínos knižní kultuře. Tuto cenu získal za rozvoj digitalizace rukopisů, starých tisků a novin a jejich široké zpřístupnění odborné komunitě i veřejnosti.

Adolf Knoll je mimo jiné jedním ze zakladatelů Manuscriptoria a členem týmu našeho vývoje. Z udělení ceny máme radost a Adolfa jsme požádali o komentář, který zde přepisujeme:

Život je skutečně náhoda. Já se v knihovně zajímal už od poloviny 80. let o její automatizaci a byl jsem zapojen do řešení příslušných úkolů. A k digitalizaci jsem se dostal tak, že do Prahy po návštěvě generálního ředitele UNESCO přijel ředitel jeho sekce pro všeobecný informační program, kde se tenkrát v r. 1992 zakládal program Paměť světa na ochranu a záchranu dokumentárního dědictví.

UNESCO potřebovalo realizovat pilotní projekt spojený s moderními technologiemi a ze sedmi jím rozjetých projektů nebyl stále žádný dokončen… byl jsem dotázán, zdali jsme schopni my něco takového udělat během necelého půl roku. Díky spolupráci s tehdejší vznikající firmou Albertina icome se to podařilo… byl to první pilotní projekt tohoto programu na světě… a mě to poté začalo všestranně zajímat.

Musel jsem se naučit spoustu nových věcí s vazbou na technologie: porozumět do hloubky digitálnímu obrazu a zejména tzv. značkovacím jazykům, důležitým pro počítačové zpracování textu a dat … tedy spolu s kolegy se rozhodnout, jak to dělat v době, kdy použitelné vzory ve světě neexistovaly. Trefili jsme se, technologický vývoj nám dal za pravdu, ale nebylo to lehké.

Digitalizace začala s rukopisy a starými tisky z důvodu ochrany originálů, ale paralelně se vše připravovalo tak, aby to bylo využitelné pro všechny typy dokumentů. Já osobně jsem rukopisy, tisky ani noviny přímo nedigitalizoval, my jsme připravovali podmínky, postupy a standardy digitalizace, chcete-li, výroby digitálních kopií a jejich zpřístupnění čtenářům, řídil jsem příslušné projekty a další aktivity.

Vlastně jsem autorsky mnohem víc udělal pro digitalizaci novin, časopisů a moderních knih, protože tam jsem napsal v r. 2002 tehdy úplně sám celý formát/standard, na jehož základě vznikla (byla naprogramována) rok poté digitální knihovna Kramerius (dnes Národní digitální knihovna), kdežto na starých tiscích a rukopisech jsem se ohledně standardů autorsky vždy jen podílel.

V r. 2003 vznikla pro tuto oblast digitální knihovna Manuscriptorium.

Dnes již se pracuje podle novějších postupů, standardů, formátů…

A měl jsem štěstí na kolegy, jim patří velký dík za to, co se během více než 30 let podařilo… při této příležitosti chci vzpomenout za všechny Ing. Stanislava Psohlavce, který již není mezi námi. Bez něho by nám to všem zejména v počátku šlo mnohem pomaleji. 

Ještě jednou gratulujeme!